zpět

Piruety, pasáž, piaffa


Piruety a poloviční piruety
1. Pirueta (poloviční pirueta) je kruh (polokruh) prováděný na dvou stopách s poloměrem rovným délce koně, kdy se předek otáčí okolo zádě.

2. Piruety (poloviční piruety) se obvykle provádějí ve shromážděném kroku nebo cvalu, ale mohou se provádět také v piaffě.

3. Při piruetě (poloviční piruetě) se přední nohy a vnější zadní noha pohybují okolo vnitřní zadní nohy, která tvoří střed a musí se vracet na totéž místo nebo se pohybovat jen nepatrně kupředu pokaždé, když se zvedne.

4. Při provádění piruety (poloviční piruety) v kterémkoliv chodu je kůň nepatrně ohnut ve směru, ve kterém se otáčí, zůstává lehce "na přilnutí", otáčí se klidně, udržuje stálou kadenci a nohosled příslušného chodu. Nejvyšším místem během celého cviku je týl hlavy.

5. Během piruet (polovičních piruet) má kůň udržet kmih, nemá ani nepatrně couvnout nebo ustoupit. Pohyb přestane být pravidelný, když se vnitřní zadní noha nepohybuje ve stejném rytmu jako vnější zadní noha nebo zůstává na místě.

6. Při provádění piruety (poloviční piruety) ve cvalu má jezdec udržet plnou uvolněnost koně se zdůrazněným shromážděním. Záď je dobře angažovaná, snížená a vykazuje dobrou pružnost kloubů. Před a po piruetě se kůň pohybuje ve cvalu. Ten je charakteristický zvýšením aktivity a shromáždění před piruetou. Pohyb je dokonalý, když kůň při pohybu vpřed udržuje stálou rovnováhu.

7. Kvalita piruet (polovičních piruet) se hodnotí podle pružnosti, uvolněnosti, kadence a pravidelnosti, přesnosti a měkkosti přechodů; pirueta (poloviční pirueta) ve cvalu také podle vyváženosti, vzpřímení a počtu skoků (má jich být při piruetě 6-8, při poloviční piruetě 3-4).

Pasáž
1. Je to odměřený, velmi shromážděný, velmi vznosný a velmi kadencovaný klus. Je charakterizován výraznou angažovaností zádě, více zdůrazněným ohýbáním kolen a hlezen a půvabnou pružností pohybu. Každý diagonální pár nohou se střídavě zvedá a dopadá s kadencí a prodlouženým vznosem.

2. V zásadě kopyto přední nohy se má zvedat do úrovně poloviny holeně druhé přední nohy. Kopyto zadní nohy se má zvedat mírně nad spěnku druhé zadní nohy.

3. Krk má být zvednutý a vznosně vyklenutý s týlem jako nejvyšším bodem a hlavou těsně u svislice. Kůň má zůstat lehce a měkce "na přilnutí" a schopný přejít měkce z pasáže do piaffy a opačně, bez zjevného úsilí a bez změny kadence, s živým a výrazným kmihem.

4. Nepravidelné kroky zadních nohou, houpání předku nebo zádě ze strany na stranu, jakož i trhavé pohyby předních nebo zadních nohou nebo vlečení zadních nohou jsou vážné chyby.

Piaffa
1. Piaffa je vysoce shromážděný, kadencovaný, vznosný diagonální pohyb působící dojmem, že kůň zůstává na místě. Hřbet koně je ohebný a pruží. Záď je nepatrně snížena, kyčle s aktivními hlezny jsou dobře podsazeny a umožňují uvolněnost, lehkost a pohyblivost plecí a předních nohou. Každý diagonální pár nohu se zvedá a došlapuje střídavě se stejnou kadencí a nepatrně prodlouženým vznosem.

2. V zásadě kopyto přední nohy se má zvedat do úrovně poloviny holeně druhé přední nohy. Kopyto zadní nohy se má zvedat mírně nad spěnku druhé zadní nohy.

3. Krk má být zvednutý a vyklenutý a hlava svisle. Kůň má zůstat lehce "na přilnutí" s uvolněným týlem a udržovat měkký a lehký kontakt při napjatých otěžích. Tělo koně se má pohybovat nahoru a dolů v pružných, kadencovaných a harmonických pohybech.

4. Piaffa se musí vždy vyznačovat živým kmihem a bezvadnou rovnováhou. Při dojmu, že zůstává na místě, má být zřejmý sklon k pohybu vpřed, což se projeví ochotou koně vykročit, jakmile dostane pobídku.

5. Vážnými chybami jsou i nepatrné couvnutí, nepravidelné kroky zadních nohou, křížení předních nebo zadních nohou, kolébání předku nebo zádě ze strany na stranu. Pohyb s uspěchanými, nestejnými a nepravidelnými kroky, bez kadence nebo s kroky bez vznosu, nemůže být nazýván pravou piaffou.



Materiál čerpán z http://www.equichannel.cz a z materiálů ČJF (http://www.cjf.cz)